Jako učitel se velkou část roku těším na letní prázdniny, a když TO
přijde, necítím vlastně nic. Má přijít odpočinek, ale nic nedělání mě
přestane bavit už během prvního dne. Definuje mě moje práce a já jsem
učitel, takže můj život o prázdninách nedává smysl. Ve škole je vždy
nějaký problém, který se musí řešit a který ze mě udělá tak
zaneprázdněného člověka, že nic jiného nevnímám. Jen hledám, jak z toho
vyjít úspěšně. To mě vlastně drží pohromadě. O letních prázdninách mizí
problémy a já se rozpadám.
Deset měsíců v roce trávím interakcí s několika stovkami lidí během osmi
pracovních hodin, ať už jsou to děti, rodiče nebo kolegové. O
prázdninách najednou zjistíte, že kolegové jsou jen kolegové, ne
přátelé. A jelikož jsem za prací přestěhoval, žádné skutečné přátelé v
„novém“ městě nemám. Prázdniny pro mě znamenají omezení lidské interakce
na pozdrav dvakrát týdně v supermarketu.
První prázdniny byly krušné, protože jsem neměl tušení, co očekávat. Ale s přibývajícími zkušenostmi jsou každé prázdniny lepší a lepší. Řešení
je vlastně strašně jednoduché – neustálá práce i o prázdninách. Pořád
musím něco dělat. Zastavím se večer s pocitem dobře odvedené práce a
únavy. Můžu jít spát.
A pak je tu ještě jeden způsob, jak se zbavit
negativních pocitů…
Velkým odpočinkem se mi stalo cestování. Zjistil jsem to, když jsem přežil
krušnou noc ve stanu a pak si čistil zuby při východu slunce. Jde totiž o
cestování, ne turismus. Cestování pro mě znamená stopování nebo chození
pěšky. Jediné, co mám při tom v hlavě je, kde budu večer spát a kde
seženu jídlo. Pokud ho seženu. Na cestě musím neustále něco řešit, svým
způsobem mi to supluje školu. Fyzicky náročné, ale psychicky? Nejlepší
očištění od každodenního života, médií, internetu a samozřejmě práce –
na třicet dní v roce to nejen potřebuji, ale myslím, že si to i
zasloužím.
@PanUcitel89
