Kdyby existovala cena Matka roku, jedno je jistý - ta moje by to
nedotáhla ani do nominace.
Když mi bylo 10 měsíců, vrátila se do práce. Uklízela jen občas a
nepekla ani o svátcích. Okna myla jednou ročně a vařila, jen když už to
fakt nešlo jinak. Když mi bylo 8 let, dala mi ochutnat fernet a navěky
mi tak znechutila tvrdý alkohol (díky, mami). Záclony nikdy neměla
dokonale nařasené a oblečení žehlil táta.
Její kolegyně, kamarádky, známé a dokonce i vlastní tchyně vždy věděly,
jak to dělat lépe. Jak život podřídit mé výchově a péči o rodinný krb,
protože to se od ní očekává, a zároveň práci, protože tak velí
ekonomická nutnost. Jak být neustále krásná a pozitivní, protože jinak
od ní manžel uteče. Že tak, jak to dělá ona, to je špatně.
Mě se nikdy nikdo na názor nezeptal, což je zajímavý vzhledem k tomu,
jak se mým blahem všichni zaklínali. Kdyby totiž zeptal, zjistil by, že
dítě k životu nepotřebuje dvouchodové večeře, deset druhů vánočního
cukroví ani umytá okna - a už vůbec nepotřebuje matku, která se štve v
marné honbě za dokonalostí.
Dítě potřebuje matku, která ho vede k samostatnosti, respektu a
toleranci. Matku, která nebude jeho otrok, ale starší a chytřejší
kamarádka. Matku, které si nebude muset vážit jen proto, že žije život
tak, jak by měl vypadat podle ostatních.
Takže pokud stejně jako moje maminka nepatříte mezi „dokonalé rodiče”,
nebuďte z toho smutní. Takoví jako vy jsou nejlepší.
@Okoslav
