„Baví mě rybaření.“ Když řeknu tuhle větu, odpovědí mi jsou často
nechápavé pohledy a otázky, co mě baví na vysedávání u vody. A k tomu
rádoby vtipné průpovídky o tichých bláznech. Blázen asi jsem, kdo by
vstával před čtvrtou ráno, aby měl za rozbřesku nahozené pruty a kochal
se východem slunce. Tichý vážně ne, u ryb si rád pokecám a často nevím,
kdy zavřít pusu. S bráchou probereme vše od fotbalu, přes práci až po
osobní věci a tuším, že se občas modlí, abych byl chvíli zticha.
K rybaření mě a bráchu přivedl táta, od mala jsme s ním jezdili k
vodě, učili se chytat od malých rybiček po ty větší a budovali si vztah k
přírodě. Táta už více jak deset let nežije, ale vášeň k rybaření v nás
díky němu přetrvala. Někdo se před víkendem těší, jak půjde na pivo, já
se těším, až vypadnu z civilizace k Berounce či Sázavě, nahodím pruty a
budu čekat na ten magický moment, kdy ryba zabere a budu s ní moct svést
souboj. Takové zdolávání silného kapra či bojovné parmy je skutečně boj
a zážitek plný adrenalinu, protože ryba vám nedá nic zadarmo. Nadšení
po zdolání takové ryby je obrovské, jako když vstřelíte vítězný gól v
poslední minutě utkání. Na rybaření je krásné, že mnohdy alespoň
zpočátku nevíte, jakou rybu máte na prutu, čím vás řeka překvapí. Jestli
stříbrným cejnem, kterého je všude spousta, nebo nějakou méně častou
rybou jako je zelenozlatý lín, pruhovaný bojovník okoun či divoká,
agresivní štika.
„Ty si jí pustil? No ty si blbej!“ už jsem slyšel také mnohokrát. Ne,
nejezdím na ryby, abych odvezl metrák masa a měl dva plné mrazáky ryb.
Já si jedu užít přírodu, souboj s rybou, pokecat. Často jsem víc nadšený
z fotky přírody, která se mi na rybách povedla, než ze všech úlovků.
Zážitek je i zahlédnout u vody modrého ledňáčka, vznešenou volavku, nebo
rodinku labutí s mladými.
Samozřejmě, že jsou dny, kdy to vůbec nebere, nebo jen malé čudly. Ale
uteče týden a už zase plánuji, kam pojedu, a těším se, jaká překvapení
na mě u vody čekají. A věřím, že překvapení a zážitků bude ještě
spousta.
@Thorklaer
