Když jsem se poprvé účastnila průvodu Prague Pride, bylo mi 21, měla
jsem svoji první přítelkyni a byla jsem natěšená i vyděšená zároveň.
Václavské náměstí zářilo v záplavě duhových vlajek, všichni kolem mě se
usmívali, tančili a za ruce se držely zamilované páry ve všech věkových
kategoriích. Připadala jsem si jako v jiném světě. Pocházím z malého
města, se svou orientací jsem se stále ještě trochu prala, nedokázala
jsem se svěřit ani rodičům a najednou jsem měla kolem sebe tisíce lidí,
kteří se nestyděli, že milují osobu stejného pohlaví a nebáli se s nimi
jít ruku v ruce po ulici.
Úleva. Smíření. Štěstí.
Tohle všechno a ještě mnohem jsem cítila, když jsem ruku v ruce s
holkou, kterou jsem milovala, procházela Prahou, obklopena přáteli a
cizími lidmi.
A proto se na Pride stále vracím.
Protože to není tak dávno, kdy i samotná existence Prague Pride byla
nepředstavitelná.
Protože to není tak dávno, kdy se lidé báli na ulice držet za ruku.
Protože Prague Pride dává mladým lidem, kteří si uvědomují svoji
odlišnou sexuální orientaci, naději, že je čeká šťastný a spokojený
život s milovanou osobou.
Protože ve světě stále existuje sedm států, kde se homosexualita trestá
smrtí a ve více jak sedmdesáti zemích světa je stále nelegální.
Protože ačkoli LGBT komunita v České republice žije svobodně, miliony
leseb, gayů, bisexuálů a transgender osob žijí ve strachu, jsou
pronásledovány a čelí diskriminaci a jejich utrpení je potřeba
připomínat.
Protože ani u nás jsme ještě nedosáhli rovnoprávnosti, jelikož nemůžeme
adoptovat děti našich partnerů, které v mnoha případech od malička
vychováváme a rodiči jsme jim ve všech oblastech života, jen stát to po
právní stránce neuznává.
Protože jako spousta holek sním, že mě táta jednoho dně odvede k oltáři a
já před svými nejbližšími řeknu své vyvolené „ano, beru.“
Protože Prague Pride je oslavou. Oslavou života ve svobodné a otevřené
společnosti. Oslavou respektu a tolerance. Oslavou odlišnosti. Oslavou
lásky.
A na oslavě lásky přece není nic špatného.
@princessdomik
