Mrzí mě, když se diskuse pod různými články či debaty na sociálních
sítích zvrhnou v přání něčí smrti. Teď naposledy u Miloše Zemana.
Já sám patřím k největším kritikům tohoto politického mastodonta. Někdy
věcně, jindy sarkasticky a občas i nekorektně komentuji jeho kroky a
činy. Ale tak to má být. Na tom není nic špatného. Tak to funguje všude
na světě. Tedy všude, kde je demokracie. Kritika pomáhá, humor léčí.
U Zemana jsme nyní svědky politické a lidské krize. Evidentně na svůj
úřad už nestačí. Jeho zdravotní stav mu neumožňuje důstojně a
plnohodnotně vykonávat funkci prezidenta.
I to je pochopitelné. Nikdo nejsme ze železa, ani žádný Superman. Miloš
Zeman by to ale měl voličům i svým nevoličům čestně přiznat. Je to
otázka politické kultury, ale také naprosto reálná informace, kterou
musí mít lidé k dispozici, než půjdou zase k volbám.
Problém je, že Zeman to před voliči tají či bagatelizuje. A stále tvrdí,
že je i přes drobné komplikace zdravý téměř „jako řípa“. Když si to
není schopen přiznat on sám, nebo mu zpětné zrcátko nejsou schopni
nastavit jeho nejbližší, musí to dělat všichni ostatní – politici,
novináři, voliči.
Ovšem nikdy by se neměla tato kritika zvrhnout v přání smrti. Občas to
slýchávám a čtu. A je mi z toho smutno.
Ač budu jakkoli šťastný, když Zeman už nebude na Hradě, až nebude dál
šířit blbou náladu, rozdělovat společnost a ve světě dělat ostudu,
nepřeji mu to nejhorší. Přeji mu naopak, aby se dožil chvíle, kdy bude
moci zažít na Hradě jiného prezidenta, který bude vykonávat svůj úřad s
grácií, lidskostí a s maximální tolerancí. Za kterého se nebudeme muset
stydět. A který si zvládne vyslechnout projevy vrcholných politiků na
zasedání NATO, aniž by se někde zdržel, ať už kvůli nemoci, či alkoholu.
Přeji mu, aby tohle zažil. Aby se cítil jako Antonio Salieri ve
skvostném filmu Miloše Formana Amadeus. (Salieri tehdy v sanatoriu pro
choromyslné slyší hudbu Mozarta a je svědkem toho, jak řadu let po
Mozartově smrti lidi rozpoznávají jeho skladby, nikoli ty od Salieriho.)
Nepřeji Miloši Zemanovi ani pobyt v sanatoriu. Přeji mu klidný důchod a
vnoučata. A pněkdy budu dokonce zvědavý na nějaký jeho břitký komentář,
který utrousí odněkud z Vysočiny.
Prostě, přeji nám všem, abychom zase žili víc v pravdě než ve lži. A aby
kolem nás bylo více lásky, tolerance a porozumění. Česká politika to
potřebuje jako prase drbání.
@JaroslavKmenta
