Na světě žije mnoho lidí, kteří nemají co jíst a pít. I proto muslimové
každoročně slaví ramadán: měsíc, v němž si připomínají, jak vypadá život
bez jeho obvyklých požitků. A jak vypadá můj běžný ramadánový den?
Ráno vstanu, pomodlím se, jdu do školy a celý den nejím a nepiju, ale fungovat musím
úplně normálně, takže někdy sice skoro umřu na dehydrataci, ale život jde
dál. Jediný předmět při kterém opravdu nemůžu fungovat bez
pití a bez příjmu energie je tělocvik, takže přes ramadán
necvičím, ale vysvětlila jsem to učiteli a vše pochopil a respektuje to.
Když skončí škola, tak přijdu domů, pomodlím se, umeju se, udělám si úkoly a
jdu si chvilku zdřímnout. Vzbudím se někdy okolo sedmé a začnu se připravovat na večerní program.
Každodenní plán už odmalinka je chození večer do modlitebny nebo do
mešity. Jsme tam cca od devíti, kdy je západ slunce, a kdy můžeme začít
jíst a pít. Všichni spolu večeříme a je tam úžasná atmosféra a já si tady v ten měsíc ani nedokážu představit jiný
program.
Po jídle si čtu v Koránu a potom začíná večerní společná modlitba,
která trvá do půlnoci. Domů přijdeme okolo jedné ráno. Někdy dodělávám ještě něco do školy a nebo si s rodinou povídáme. Pak se najím a napiju a okolo druhé ráno jdu spát.
@bilejcernousek
