Zvířata jsem měla ráda vždycky. Ve čtrnácti jsem si koupila hamburger u
mekáče v Mostecký, a když jsem se do něj zakousla, proběhlo mi hlavou
něco jako: "Právě jsem kousla krávu do prdele a nějak mi to nepřijde
správný.". Sousto jsem vyplivla, hambáč vyhodila a od té doby dvacet let
nejím maso. Ani kuře? Ne. Ani rybu? Ne. A co omáčky? Ne. A vývar? Ne.
Fakt ani vývar? Ne.
V tý době vegetariánů v ČR moc nebylo, já žádné neznala. Když jsem
přišla na návštěvu k babičce a odmítla šunkový chlebíček, řekla: "Na
náštěvě i vegetariáni jedí maso!", takže asi taková byla doba. Smažený
sýr se vám brzy přejí a těch pár bezmasých jídel, co občas nabízejí v
běžných hospodách, často kuchaři neumí správně připravit.
Když jsem rok žila v Anglii, bylo to jiné. Nikdo se nedivil, výběr
bezmasých jídel byl v restauracích běžný. Po návratu se mi chvíli chtělo
utéct zpět, ale naštěstí postupně (minimálně v Praze) začaly vznikat
vegetariánské a pak dokonce i veganské restaurace.
Nejsem ten typ, který všem nutí svůj postoj. Mým životním posláním vážně
není obtěžovat lidi v okolí tím, že jsem přišla na něco skvělého a oni
by to měli dělat taky. Upřímně řečeno, nesnáším ty "militantní vegany",
ze kterých si všude dělají srandu. Osobně ale takové lidi neznám.
Za poslední roky se svět změnil a já už nejsem jediná, kdo maso nejí.
Zvykla jsem si, že pro většinu lidí jsem divná, protože kdo by si přece
takové potěšení odpíral, že. Měla jsem štěstí, u mě to přišlo samo,
nenajdete mě slintat před řeznictvím. Pokud někoho OPRAVDU zajímá, jak
to dokážu bez masa, odpovídám, že maso mi ve stravě chybí asi stejně jako beton. Prostě ho za jídlo nepovažuji. Maso mám nejraději teplé,
chlupaté a hlavně živé ;).
Když na sociálních sítích nacházím obrázky vyuzeného prasátka, extra
povedeného bůčku nebo šťavnatého steaku, prostě to přejdu. Nějak mi
nepřijde správné ty lidi prudit. A je mi fajn, když se tak i oni chovají
ke mně. Přijde mi totiž ujetý, že je "ok" ukájet se u obrázku
nakrájených mrtvolek a nadávat druhýmu za to, že tohle podporovat
nechce.
Každý máme svou cestu a dobrému světu přispíváme tak moc, jak dokážeme.
Jo, přijde mi správný (a za tím si stojím), že když je na to vhodná
chvíle, tak to téma vynesu. Málokdo z "masožroutů" by totiž skutečně svedl
zabít zvíře, a věřím, že drtivá většina by nesouhlasila s tím, jaký
život ta zvířata ve velkochovech musejí snášet. Ale, jak se lidi
rozhodnou, je na nich. Já je za to určitě soudit nebudu, i když pro sebe
jsem si už cestu vybrala.
@Komunikuji
