Provádím na výstavě, vykládám dětem o postižení, integraci atd., otočím
se a uvidím chlapa na vozíku s obrovským foťákem před obličejem. V té
chvíli je mi jasné, že prožívám největší klišé v životě, lásku na
první pohled.
Jedny z mých prvních myšlenek byly překvapivě na sex. Jaký
je v posteli?? (Bylo to jiné, překvapivě záživnější a taky dost
komické). Čím se vlastně takový vozíčkář živí?? (Dodnes mi není úplně
jasné, co přesně dělá). Kam pojedeme na dovolenou?? Vždyť jsou všude
schody!! (A nefunkční výtahy, odpojené plošiny, úzké dveře,...) Ale naše
děti mu budou strašně slušet!!!
Na naše první rande mě vzal na procházku po cyklostezce kolem ZOO...
Teda on jel, já se procházela, a snažila se ho vytlačit do každého
kopečka. Samozřejmě jsem nadělala víc škody než užitku. Raději jsem toho
nechala a tvářila se, že je úplně normální, když se koukám, jak se
vozíčkář plahočí do kopce. A trapných chvilek přibývalo. Nastupování do
auta, kdy jsem musela čekat, než se i s vozíkem naloží (a opět nevěděla,
jak pomoct). Otevírání dveří do restaurací - tady platí pravidlo
vozíčkářské etikety - ať jste žena nebo muž, vždy otevíráte dveře
vozíčkáři. (Což jsem samozřejmě netušila, a nechala ho trápit se s
těžkýma dveřma.) Čekání na první pusu a přemýšlení, jak to asi udělá,
nebo jestli to mám jako udělat já? Google mi na dotazy typu "rande s
vozíčkářem - jak na to, rady a tipy" většinou našel jen porno, titul ze
speciální pedagogiky jsem měla raději spálit.
Dnes jsou to skoro dva roky, co žiju v bezbariérovém bytě v bariérovém
vztahu (žádný chlap není bez problémů a bez bariér) a stejně mu bez
ironie navrhnu, jestli nechce jít bruslit. Někdy mi prostě nedojde, že
nesedí jen na gauči, ale i na vozíku. Na pohledy lidí typu "chodí spolu
nebo je to jeho asistentka" si asi nikdy nezvyknu. Naopak na jeho
"speciální funkce" jsem si zvykla velmi rychle. Při nakupování funguje
jako skvělá nákupní taška. Můžu parkovat na vyhrazených místech, takže
se konečne vejdu na jedno parkovací místo. Snížené vstupné a přednost ve
frontách do muzea a na koncerty, kde stojíme hned pod podiem. Kamkoliv
jdeme, nikdy nemusím po schodech. Cokoliv chci před ním schovat, stačí dát
dostatečně vysoko. A nejlepší je, že mě unese "v náručí" i s těhotenským
břichem!
@TaMarnotratna
