Před pár dny jsme s dcerou našly její deníček, když jí bylo dvanáct. Všechno
bylo v pořádku, jen se stále dokola opakovaly věty "mamka musela být v
práci, je to nespravedlivé".
Já v tu dobu začala podnikat. S velkým
nasazením jsem budovala něco, co mělo úspěch, prachy se sypaly a
utrácely .... A dnes? Projekt neexistuje. Lidé, se kterými jsem to dělala,
jsou někde v propadlišti dějin. Prachy utracené. Zbyl jen ten deníček.
Nastavení priorit, to mi tehdy chybělo. Nemyslím si, že bych byla nějaká krkavčí matka, ale smutek ve mně po přečtení deníčku zůstal a nejhorší
je, že to nijak nevrátím, i když máme s dcerou ten nejlepší vztah.
@BKoralkova
