Od narození mám před očima
mlhu. Chybí mi jeden
ze základních pěti smyslů - zrak. Nicméně se nejedná o nic, co
by mě mělo nějak zvlášť trápit.
Stačí si na tuto skutečnost
zvyknout. A když s ní žijete už od svého narození, dokážete to celkem
rychle. Nemáte totiž na vybranou. Buď se budete litovat a škemrat, že
jste chudáčci, co se nemohou plně zapojit do života, nebo tuto
skutečnost přijmete a i bez zrakového vnímání si užíváte vše plnými
doušky.
A já rozhodně nechci být chudáček. Řadím se do té
skupiny zrakově postižených osob, co se snaží žít úplně běžným způsobem
jako všichni ostatní. Samozřejmě je nutné zvyknout si na určité věci,
které prostě musím dělat jinak.
Od raného dětství mě baví technika. V deseti letech jsem dostal svůj
první PC s hlasovým výstupem a od tohoto okamžiku mi bylo jasné, že
této oblasti bych se chtěl v budoucnu věnovat. Když jsem odmaturoval, začala má profesní dráha na poli technologií. I když
nevidím, dokážu smysl a důležitost techniky přiblížit ostatním
a přesvědčit je o tom, že jde o senzační způsob, jak se efektivně začlenit do společnosti. Studovat, pracovat v různých organizacích v řadě profesí a ještě mnohem víc. Technika je pro mě takovou náhradou zraku.
Nevzdávat se a jít si tvrdě za svým
cílem. To je motto, kterého se držím a neustále bourám bariéry. Je fakt, že v některých organizacích pro nevidomé mě příliš nemusí, ale
nad tím mávám pouze rukou. Čas se nezastavil někde před 20 lety. Je na čase přijmout nové postupy, přizpůsobovat se aktuálnímu dění a rozhodně se nevzdávat.
@k_gieb
