„Jak se máš?“ „Blbě.“ „Je to špatný.“ „Na hovno!“ To je typická
konverzace s Čechem. Tak, jako se v Anglii řeší počasí, v ČR se remcá,
nadává a stěžuje na osud a životní situaci. Když někdo odpoví: „Skvěle!“
„Dobře.“ „Nemůžu si stěžovat,“ je za exota a vyvrhele společnosti. Proč
se má dobře? Asi má dost peněz. Asi si něco nakradl! Česká mentalita je
zvláštní.
Budete možná brblat a třeba mě i trochu nenávidět, ale já se mám skvěle.
Mám dvě ruce a dvě nohy, které v rámci možností fungují a moje
nešikovnost je aspoň zdrojem vtipných tweetů. Vidím, slyším a snažím se i
poslouchat ostatní. Mám maminku, která mě celý život miluje. To, že už
mi nikdo jiný z rodiny nezbyl, nevadí. Jsou lidé, co nemají už vůbec
nikoho. Mám kde bydlet, co jíst a pít. Můžu se i příležitostně opít a
pak si užít svou vlastní nenáviděnou kocovinu. Mám práci, kterou mám
vcelku ráda. „Vždyť děláš prodavačku!“ mohli byste namítnout. Ale každý
se nehoní za kariérou a vysokým platem. Pro mě je má práce to, že
pomáhám a radím lidem, třeba jim i zlepším den, a když směna skončí, mám
volno a mohu si dělat, co chci a nemusím na ni už myslet. A když pak sám
od sebe zákazník přijde a od srdce mi poděkuje, je to daleko lepší
odměna, než jakýkoli finanční bonus. Alespoň já to tak cítím. Mám ráda
naši zemi. Ač jsem žena, mohla jsem studovat (a po mnoha letech
strávených na vysokých školách se na to vykašlat :)). Mohu řídit auto a
nadávat na chodce, chodit po městě a nadávat na řidiče, nebo jet MHD a
nadávat na všechny. Můžu chodit k volbám (a pak brblat na politickou
situaci). Umím číst a psát, takže můžu přečíst všechny knihy, po kterých
toužím a napsat, třeba veřejně, co si o nich myslím. A nejen o knihách.
Mohu napsat na sociální sítě jakýkoliv svůj názor a kromě zlých
komentářů mi za to nic nehrozí. Když si našetřím, můžu jet kamkoliv do
světa a díky internetu mohu mít přátele a známé i v těch nejodlehlejších
končinách. Nebojte, nenarážím na Brno. ;) Mohu mít sex, i když nejsem
vdaná a mohu otěhotnět nebo se rozhodnout pro interrupci. Mohu milovat
muže i ženy, i když mi nikdo nezaručí, že láska bude opětovaná.
Mohu tohle všechno, ale nikde není psáno, že musím.
Nepopírám, že byly doby, kdy jsem byla nešťastná, že nemám lukrativní
práci, přítele, rodinu, dítě… Ale pak jsem se jednou pořádně zamyslela a
došlo mi, že se jen ze všech sil snažím splnit kolonky, které ode mne
společnost očekává. Po většině těch věcí vlastně vůbec netoužím a jsem
kupodivu šťastná teď, tak jak žiju. Stresuju se jen z toho, co by mělo
být, abych žila tak, jak si představují ostatní. A v tu chvíli jsem se
na všechny vykašlala a začala žít svůj život tak, jak se mi líbí a jak
jsem v něm spokojená. Jsou samozřejmě lidé, kteří mají důvod si opravdu
zoufat a být nešťastní a s těmi z hloubky srdce soucítím, ale je jistě
spousta z vás, co se trápí ze stejných důvodů, jen si to doteď třeba
pořádně neuvědomili. Vám všem radím, vykašlete se na všechno a na
všechny, zamyslete se nad tím, co je pro vás opravdu důležité a které
problémy vážně stojí za to řešit. Najděte si tu správnou perspektivu, ze
které se na svůj život podíváte. Každý z nás je jedinečný a měl by žít
svůj jedinečný a úžasný život. :)
@Madla_G
