Dnešní doba po nás chce spoustu věcí, je přísná ke všemu a ke všem. Máme být sami sebou a zároveň někým, kým skutečně nejsme. Co to má pak za smysl? Svět je plný škatulek a pravidel. Nemyslíme na člověka jako na bytost s emocemi, sny, ambicemi, potenciálem a inteligencí. Ne, my radši
místo toho vidíme škatulku 'kráva', 'debil', 'tlusťoška',
'anorektik', 'šprt', 'buzerant' a mohla bych vyjmenovávat do nekonečna.
Taky jsem zařazována do škatulky, takže si možná léčím svoje komplexy slovy o ničem. Ano, jsem tlusťoška
a ne, nepřejídám se noc, co noc. Neležím v posteli s čokoládou a
chipsy. Víte co? Miluju umění a knihy. Miluju být milována. I tlusťošky
mají city a bolí je slyšet urážky.
Tolikrát jsem si na čelo chtěla napsat, že jsem nemocná a jen si přeju,
aby to ostatní akceptovali, ale neudělala jsem to. Proč? Protože my uvnitř jsme
silné. Vydržíme hodně a bojujeme. Ale taky existují chvíle, kdy se
choulíme do peřin a potichu pláčeme.
Potkáte mě ve škole, na ulici nebo v obchodě a jakou škatulku mi dáte? Odpornou a bezdůvodnou? Zkuste to, prosím, bez předsudků. Nesuďte to, co je na povrchu. Bije mi v prsou stejné srdce jako to vaše. Mám sny jako máte vy a chci něco v životě dokázat. Být šťastná.
@twinklouisskink
