I když je tolerance skvělá věc a já sám jsem tolerantní velmi, někdy je
třeba spíš respektovat než tolerovat. A tak jsem jednou přestal
tolerovat své špatné návyky a začal respektovat sám sebe.
Od malička
jsem byl obézní, otylý, buclatý, prostorově vyvinutější, při těle …
prostě „ten tlustý kluk“. V 8. třídě jsem vážil 111 kilo. Ve 26 letech jsem už nebyl obézní, ale
morbidně obézní a váha (taková, co to vydržela) bolestivě úpěla pod
náporem 155 kil. Léta jsem to bral jako něco normálního. Nic jiného jsem neznal a nikdo
mi nikdy neporadil, jak to změnit. Okolí to „tolerovalo“, já jsem to neřešil, ale… máme
internet. Najdeme na něm spoustu silných příběhů, které člověka dokážou
přimět k přemýšlení. A tak jsem si jednoho krásného dne řekl, že jsem
těch úspěšných příběhů viděl už dost na to, abych se pustil do
vlastního.
Tenhle příběh už píšu pátým rokem. Zakrátko mi bude 31 a dnes
ráno má osobní váha ukazovala 82 kg. Tedy o 73 méně než v době, kdy
jsem měl problém vylézt do druhého patra, aniž bych se zadýchal. Dřív
jsem pomalu nedokázal doběhnout autobus. Dnes zvládnu uběhnout
půlmaraton. A taky zvládnu spoustu dalších věcí, které pro mě byly 26
let zapovězeny. A ten pocit je k nezaplacení.
@ThinspirationCZ
