Od patnácti, kdy jsem se poprvé zamiloval do kluka, jsem dlouho
bojoval s přiznáním svému okolí, že jsem gay. Nakonec jsem to jednou
vyklopil svému nejlepšímu kamarádovi. Ten to přijal skvěle a v
ten
moment jsem si uvědomil, že se nemám za co stydět. Že když mě takového,
jaký jsem, bere ten, na kterém mi
záleží úplně nejvíc, tak mi může být úplně jedno, co si o mně kdo další
bude myslet.
Nicméně rodičům jsem to oznámil až v osmnácti. Ti to
až tak skvěle nepřijali. Snažili se mě přesvědčit, že jsem ještě ve
vývinu a všechno to ve mně hapruje a míchá se, a že to nemůžu vědět
jistě. Táta si z toho a ze mě dělá od té doby prdel, ale mně to směšný
nepřijde. No a máma si furt naivně myslí, že jednoho dne přivedu domů
slečnu, ale ehhhh, not gonna happen, mum.
@tomino_tom
