Narodila jsem se v 6. měsíci těhotenství. Na porodním sále se
maminky zeptali, jaké jméno mají napsat na úmrtní list. Ale já se jen
tak snadno odbýt nedala a vykřičela jsem si život. To bylo prvně, kdy
jsem to nevzdala a od té doby už nikdy.
Nejprve všechno vypadalo dobře, ale když jsem se ani v roce nebyla schopná sama posadit,
diagnostikovali mi dětskou mozkovou obrnu. Následoval maraton cvičení a rehabilitací.
Ve čtyřech letech první operace. Jen díky nadlidské péči rodičů jsem se naučila
chodit a postarat se o sebe.
V pubertě se můj stav začal zhoršovat
vlivem hormonů a růstu. Přišly další operace a v době, kdy moji vrstevníci řešili první lásky, já se učila znovu chodit.
Dnes studuji na vysoké škole, snažím se vést normální život a je jen
málo věcí, které nezvládnu sama. Vděčím za to zejména svým
rodičům, kteří to se mnou, stejně jako já, nikdy nevzdali.
@UntouchableSall
@UntouchableSall
