V Indii je
menstruující žena považována za nečistou. Podobné je to ve většině států Afriky. V Ghaně nesmí krvácející holky překročit řeku, což má za následek třeba
to, že nemohou do školy. V Nepálu jsou na týden vyhnané do studené chatrče k
ostatním menstruujícím ženám, nesmí jíst stejné jídlo, nesmí se bavit se svou
rodinou. V Afghánistánu se dívky během menstruace nesmí koupat.
Neznalost
biologie vyústila nejen do mýtů, ale i do šikany. V různých koutech světa se
lidé pošklebují ženám, které mají na sukních a kalhotách tmavé fleky. Způsobuje
to nejen nedostatek informací, ale i nedostatek hygienických prostředků. Žádnej
flek na kaťatech – žádná šikana. Jenže v zemích, kde není vždycky voda, nebývá
ani vložka. Holky pak používají bahno, listí, kusy matrace, staré utěrky a
další věci, které často vedou k zánětům a jiným nemocem.
Čtyři měsíce jsem
pracovala u neziskovky, která se statečně snaží bojovat proti této
stigmatizaci. Byly chvíle, kdy jsem se cítila fakt blbě, protože všechny ty
brožury, videa s vysvětlením a další podpůrné materiály jsou někdy stejně
ignorovány. I lidmi, kteří mají přístup k internetu a mohou si vygooglit, co je
a co není pravda. Stejně vám budou psát, že měsíční cyklus není normální. A je
jedno, jestli jsou z Nigérie, Etiopie, Nepálu nebo Malajsie.
Bude trvat
spoustu let, než to holky z Afriky a dalších míst budou mít tak lehké, jako já,
které přítel napíše, že mi tampóny klidně koupí a ještě vyfotí regál v
supermarketu, abych si mohla vybrat, které tedy chci. Ostatně, nad touhle
samozřejmostí se občas protočí panenky i některým kolegům z oboru.
