Je mi něco přes třicet, a jako malá, než jsem nastoupila do školy, jsem s rodiči slavila Vánoce. Klasicky, česky: maminka byla od listopadu ve stresu, aby po práci a s dvěma dětmi stihla úklid, pečení minimálně 12 druhů cukroví, nákup dárků a všechny ty drobnosti, které maminky před Vánoci dělají.
Tatínek měl na starosti stromeček, nákupy a kapra. A zvládal to na jedničku. Babička pekla pravidelně 12 vánoček. Ano, číslo 12 bylo důležité - počet měsíců v roce, po které bude rodina v hojnosti.
A já si to všechno ani neuvědomovala.
Pak to z roku na rok všechno skončilo. Přestalo se slavit, péct, zdobit… Jen uklízet se nepřestalo, to by maminka nedovolila. Na mnoho let. Důvod? Není důležitý. Navíc to bolí a ještě bolet bude.
Nyní mám dvě děti, starší už chodí do školy. Vánoce jsme nikdy nijak neprožívali, děti také ne. Ale letos, letos jsem se rozhodla, že budeme mít bohaté, klasické české Vánoce. Už bez mých rodičů, babičky i sestry, ale zato s tatínkem manžela a vlastními dětmi.
Zašla jsem si na sv. Ondřeje do kostela a promluvila jsem si s panem farářem. Přestože nejsem pokřtěná, byl to pro mě důležitý rozhovor. Vánoce jsou oslavou narození Ježíše Krista, měly by být připomínkou jeho učení. Časem se přidalo mnoho tradic, původně spojených s magií, kterou Ježíš odsuzoval. Ale vadí to?
Na každý den jsem naplánovala pro naši rodinu jednu adventní činnost. Dneska třeba napsání a odeslání pohledů příbuzným. A do svaté Lucie chci mít uklizeno. Hlavně to, co není vidět. Letos mi k vyklízení skříní pomůže sběr oblečení pro charitu ve škole.
Advent je doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti.
Rozhodla jsem se, že naše první Vánoce takové budou…
@vdecna
