Deset let

Před deseti lety jsem si vzal chlapa.

Chlapa o 16 let mladšího.

Můj partner měl po dlouhodobých problémech doma nastoupit na psychiatrii pro akutní deprese.

Toho rána někdo zaklepal na parapet a tam stál on.

Měl jsem jít do práce, ale napřed jsem musel vyvenčit psa.
Tak jsem šel ven a s Michalem jsme si povídali.

Říkal mi své pocity, strachy a obavy.

A najednou řekl: vezmeš si mě?

Nemusel jsem vůbec přemýšlet a odpověděl ano.

V prosinci byla svatba a začal společný život.

Bylo to takové nové, prostě krásné.

Vše zalévalo slunce, vše bylo tak snadné, i problémy.

Jak plynul čas, přišlo i období, kdy to vypadalo na rozchod, ale ani jeden nebyl schopen to ukončit.

Prostě krize, tvrdá krize.

Trvalo to zhruba rok. Štěstí se změnilo v neštěstí.

Smutek, absolutní zmatek. Láska odešla.

Ale když už byla beznaděj neúnosná, tak najednou se vše zlomilo.

Vše je opět zalito sluncem.

Vztahová krize nás zocelila, posílila a teď víme, co dělat, když se něco nedaří.

Máme se na koho spolehnout.

Vážíme si jeden druhého.
@Ales89199867