Hodně věcí v životě se točí kolem lásky potažmo sexu - tím spíš, když je vám dvacet. Vždycky v tom hraje roli to opačné pohlaví, případně stejný, ale hlavně ta láska. Nějaká nervozita vůči ní. Buď ji nemáš - a hrozně ji chceš. Nebo ji naopak vůbec nechceš - protože máš strach.
Já jsem dostal od své přítelkyně jasnou zprávu o tom, že mě miluje a jsem si tím na sto procent jistý. Jak? Možná to zní naivně, ale člověk to tak nějak cítí. Nemusím o nic bojovat, nemusím být někým jiným, nemusím se někam honit, abych jí něco dokázal. Cítím, že mě miluje takového, jaký jsem a v momentě, kdy mám od ní tuhle informaci, tak k ní cítím naprosto to samé.
Zpomalil jsem a najednou jsem se přestal dívat kolem. Já vždycky měl takovou tendenci dívat se kolem a být furt lepší než ostatní kluci, aby ty holky koukaly na mě, jenomže to člověka hrozně stresuje. Člověk se pak pořád o něco snaží a pak se kolikrát stane i to, že zalže.
A lež to je další věc, která mě osobně hrozně vyvádí z míry. Lidi lžou. Smutné, ale dané. Může to začít u drobností - např. řekneš, že jsi tam byl a přesto jsi tam nebyl. A už jsi ve stresu. Hned je člověk trochu pošpiněnej, protože někdo na tebe může říct tu pravdu a bejt přistiženej při lži je hrozně nepříjemný a proto je člověk furt v tenzi.
No a má přítelkyně mě naučila říkat pravdu. Všem a vždycky. Na nic si nehrát. A v momentě, kdy říkáte pravdu, tak jste úplně čistý, nejste ve stresu, nemáte strach, že vás někdo přistihne při něčem - jste v klidu.
A to je taková má malá rada, jak na šťastné vztahy. Byť od mladého a celkem nezkušeného kluka. Jenom pravda, důvěra a nějaké odevzdání se.
@drawingjakub
A to je taková má malá rada, jak na šťastné vztahy. Byť od mladého a celkem nezkušeného kluka. Jenom pravda, důvěra a nějaké odevzdání se.
