pod pojmem závislost se každému vybaví něco jiného. alkohol, drogy, gambling. mojí závislostí se stala touha být perfektní, bezchybnou. říkali mi, že nikdo není dokonalý a já právě proto dokonalou být chtěla. chtěla jsem ohromit okolí, že já dokážu nemožné. zkrátka být lepší než všichni, co dokonalosti nemohli dosáhnout.
od prvních školních chvil jsem musela být jedničkářka, oplakávala jsem každé jedna mínus. v první třídě to ještě neznamenalo obětovat škole všechno, ještě to nebylo tak těžké. perfekcionistce mého kalibru to bylo málo. nevěděla jsem, co jiného než školu bych mohla zlepšit. trénovala jsem čtyřikrát týdně, abych byla nejlepší i ve svém sportu, ale ani tak jsem pořád nebyla absolutně perfektní.
asi v devíti letech jsem přestala jíst. být hubená pro mě znamenalo neposkytnout nikomu možnost mi cokoli vytknout, vysmát se mi. svačiny končily v koši, obědy propadávaly a já si vesele vyhubla na kost. a ani to mi nebylo dost.
asi v jedenácti jsem poprvé sáhla po žiletce. říznout se byl každovečerní rituál mimimálně tři roky. v tu chvíli potřebovala krev otřít, rána zalepit. v tu chvíli potřebovalo tělo péči, kterou jsem sama sobě zakazovala mu dát, protože nebylo bezvadné.
a tak jsem si fungovala. koketovala s poruchou příjmu potravy a sebepoškozováním jen kvůli nekončící honbě za dokonalostí, jiná možnost pro mě nikdy neexistovala.
závislostí se zbavuje těžko, ale snažím se. i tak brečím nad svýma nohama před zrcadlem, žiletce občas neodolám, vyčítám si každou dvojku a trénuji pětkrát týdně. ale nutím se snídat a ostrým předmětům se vyhýbám obloukem.
snažím se uvědomit si, že dokonalá bych nebyla nikdy. ani kdybych si na stehno navlékla prstýnek. život už se pro mě nesmí stát zoufalým honem za dokonalostí. musím si uvědomit, že šťastná tak nebudu.
@Foxxettie
