Nejsme velká firma, je nás pět. Deset let se živíme pořádáním amatérských sportovních soutěží a turnajů. Když bylo v minulosti potřeba, pracovali jsme 24 hodin denně (skutečně jsem jednou spal jen 20 minut v kanclu na gauči). Teď, když se nám daří, vymýšlíme, kam půjdeme dál. Německo, Rakousko, Polsko.
Zároveň letos poprvé pošleme na charitu více než 100 tisíc korun.
Šéf – kamarád – se totiž hned na začátku rozhodl, že budeme posílat určité procento výdělku na hendikepované sportovce z Jedličkova ústavu. Od čtyřiadvacetiletého studenta úctyhodná myšlenka. Od té doby se toho držíme.
Jednou za rok jim přispějeme na outdoorové aktivity, nákup sportovního vybavení atp. a napíšeme o tom článek na web nebo dáme fotky na facebook. Není to proto, že bychom se chtěli chlubit a dělat si reklamu. Přijde nám samozřejmé, že pomáháme těm, kteří neměli tolik štěstí jako my. A je to i z toho důvodu, aby nám psalo nebo říkalo ještě víc lidí než teď, že díky nám začali podporovat tu nebo jinou neziskovku. To je pak dobrý pocit na druhou.
@jakhoj
