Nikdo by neměl nikomu říkat, na co je nebo není starej/mladej nebo co by měl nebo neměl dělat, každý by se měl rozhodovat podle vlastního uvážení. Že většina to zrovna v tolika letech dělala, neznamená, že musíš i ty. Jediný, co musíš, je umřít.
Ne každý je například připraven na ty dospělácký stereotypní kruhy, ve kterých se časem začne točit. Ne každý je připraven se posunout, jít do světa, začít vztah nebo vyjít do světa s tím, že je jiné orientace. Všechno má svůj čas, take your time. Na Tobě záleží. Nenech se tlačit vnějšími silami.
Mám pocit, že dnešní společnost je založena na “Stihnout co nejvíc věcí v co nejkratší dobu a stejně bejt věčně ve stresu z toho, že vlastně nic nestíhám, tak jak bych chtěl a život mi utíká mezi prsty”.
Blbost. Každý se vyvíjí jinak rychle. Ne všichni měli to štěstí a měli nádherný dětství, tak si to kompenzují v pozdějších letech. Někdo ve třiceti ještě ani nevyrostl z puberty, protože nemusel. Nebo neměl příležitost vyrůst. Nemůžete po někom chtít, aby skočil do vody, když ho nikdo nenaučil plavat.
Každý má jiný přednosti. Jak fyzický, tak psychický. Nemůžete po introvertovi chtít, aby pracoval mezi/s lidmi a naopak nemůžete po hyperaktivním extrovertovi chtít, aby pracoval v knihovně.
Každý má jiný přednosti. Jak fyzický, tak psychický. Nemůžete po introvertovi chtít, aby pracoval mezi/s lidmi a naopak nemůžete po hyperaktivním extrovertovi chtít, aby pracoval v knihovně.
Sice jsme každý ze stejnýho těsta as a human being, ale každý máme jinou příchuť, jinou přísadu, jiný koření, … a proto bychom se měli vzájemně tolerovat, naučit porozumět si a dávat si navzájem čas na vývoj, na zpracování informací, událostí.
Buďme k druhým i k sobě trpěliví. Každý potřebujeme určitý čas. Na cokoliv.
