Na mé práci mi vadí zejména jedna věc... Že si lidé automaticky myslí,
že když už jednou draze zaplatili za můj čas, je mou povinností být
milá, hodná a ochotná. Bez ohledu na fakt, jak se chovají oni ke mně.
Ne, nejsem prostitutka. Jsem průvodkyně.
Nechápejte mě špatně. Mám svou práci ráda. Většinou. Osobně si ovšem
představuji plánování společného víkendu mladé rodinky nějak takhle:
Matka: " Měli bychom taky někam vyrazit, ať to na Instagramu vypadá, že
máme zajímavý život. Třeba na zámek!"
Otec: "Dobře. Ale focení je zakázané..."
Matka: "Tak prostě počkáš, až se průvodce otočí. Jsou slepí a hluší,
neslyší cvakání, dokonce nevidí blesk."
Otec: "Dobrá. Zavolám mámě, aby nám pohlídala Tondu."
Matka: "Vždyť už mu je rok... Výklad vydrží."
Otec: "Fajn. Ale zítra by měl volat Karel a domluvit se, kdy půjdem na
ryby..."
Matka: "To je přece úplně jedno, že bude průvodce zrovna v půlce věty.
Prostě to zvedneš a domluvíte se během prohlídky."
No, pokračovat už v tomhle absurdním dramatu asi nebudu, ale nepochybně
chápete, co se snažím říci. Lidé takhle možná nemluví, ale rozhodně se
tímto způsobem chovají.
Někdo by si navíc měl uvědomit, že průvodce není placen za to, aby věděl
všechno. Nejsme vystudovaní historici. Člověk s titulem by se mému
platu vysmál. Jsme povětšinou studenti všeho možného, třeba práv,
biologie, jazyků... Provádění je prázdninová brigáda. Ačkoliv známe
svůj text i mnoho dalších informací o zámku či hradu, který nás
zaměstnává, nemůžete po nás chtít znalost kultury Číny před 4 000 lety.
Na otázky typu: "Kolik je tady v koupelně kachliček?" můžeme rovněž leda
pokrčit rameny.
"Vy jako nevíte, kolik? Nemáte náhodou vědět všechno? To bych tady moh
provádět taky a na všechno říkat, že nevim. Ha ha." Mám i osobní život,
nepočítám dlaždice, ani nezkouším po večerech odkrokovat, kolik
jednotlivé pokoje měří. Sorry.
Nic člověka nepotěší víc, než když k němu na šesté prohlídce v řadě, kdy
už mu odumírají nohy i hlasivky, přistoupí postarší paní a prohlásí:
"Jó, vaši práci bych chtěla mít. Celej den se tady procházíte v hezkejch
šatech a něco kecáte." Jenomže takové lidi nemůžu zastřelit. Mám v
popisu práce nahodit křečovitý úsměv a vulgarity si odpustit.
I když se takhle chová jen asi 15 procent návštěvníků, dovedou nás
znechutit. Možná se brzy stane, že na vás na zámku nebude čekat
usmívající se slečna plná elánu či sympatický mladý muž, ale plastový
informační panel. Průvodci bohužel přicházejí o iluze.
@AweridgeTheNumb
