To, co napíšu, se týká pouze vozíčkářů po poranění míchy. Jak to mají
vozíčkářky a lidé s jiným postižením, o tom moc nevím.
Často jsem se setkal s otázkou, jestli můžu... Byla položena zdráhavě a s
obavou, aby se mě dotyčný/á nějak nedotkl/a. Po odpovědi, že můžu,
následuje otázka, jak to, když jsem ochrnutý a tudíž své tělo necítím.
To je omyl. Necítím své tělo jako zdravý, ale pořád o něm vím. Velmi
dobře vnímám i tu ochrnutou část těla. A uvnitř neochrnulo vůbec nic,
takže takový člověk na vozíku cítí touhu po opačném (nebo stejném)
pohlaví stejně jako zdravý.
Rozsah postižení záleží nejen na výšce poranění (čím výš byla mícha
poraněna, tím je postižení větší), ale také na stupni poranění míchy –
dalo by se říct, jak hluboko do ní bylo zasaženo, nebo jestli byla zcela
přerušena. Jednomu fungují ruce lépe než druhému, jeden cítí to a druhý
ne, nebo zase cítí něco jiného, někdo je zcela soběstačný, někdo
částečně, někdo je nesoběstačný.
Nejčastějším problémem je erekce. Jen malá část vozíčkářů má schopnost
plné a dlouhotrvající erekce zachovanou. Kvadruplegici mají menší
problémy s erekcí než paraplegici. Zní to poněkud nelogicky, když jsou
kvadruplegici víc postižení než paraplegici, ale je to tak. Důležité je,
že pokud vozíčkář tak říkajíc netrénuje (masturbace nebo s partnerkou),
bývá to pak s erekcí horší a horší. Díky farmaceutickým přípravkům jako
Levitra, Cialis, Sildenafil nebo Viagra je erektilní dysfunkce docela
dobře zvládnutelná. Slyšel jsem o velmi málo případech, kdy tyto
přípravky nefungovaly.
Nevýhodou výše zmíněných přípravků je, že jsou dost drahé. Ale i kdyby
nebylo zrovna nic po ruce, tak jsou tu ještě různé nekoitální praktiky,
které jsou pro partnerku velmi zajímavé, a nejen pro ni samozřejmě. Chce
to jen trochu toho citu a s praxí se dostaví velmi dobré výsledky.
S ejakulací už je to horší. Jen 3 – 4% mužů po poranění míchy dosáhne
ejakulace. Mohlo by se zdát, že muž bez ejakulace z toho nic nemá. Mohou
takoví být a jistě i jsou. Ale jsou i tací, kteří si to dokážou
plnohodnotně užít i bez ejakulace. Já jsem se například kromě jiného naučil také prožít orgasmus skrz
partnerku, což mě zprvu překvapilo, ale příjemně můj sexuální
život obohatilo. Schopnost cítit rozkoš je ve větší či
menší míře změněná. Opět je to u každého velmi rozdílné. Někdo se na to
třeba i vykašle, protože prostě necítí žádnou rozkoš, nebo se nedokáže
naučit vnímat to všechno jinak, než jak to bylo dřív. To je problém
každého jednotlivce, jak se s tím vypořádá.
Pak je tu samozřejmě omezení, co se poloh týče. Vozíčkář nemůže být
kámasútrickej atlet. Hodně tedy záleží na partnerce, bude-li ochotná
smířit se s tím, že takový člověk prostě nezvládne vše.
Vozíčkáři mohou mít také děti, a to buď přirozenou cestou, nebo po
umělém oplodnění.
Celá problematika sexuality vozíčkářů je velmi široká a dnes už existuje
dost informací. Ti, kterých se to týká, by neměli mít problém získat
je. Já to zde vzal jen stručně a snad srozumitelně. Udělal jsem takový
výtah pro ty zdravé mezi námi, kteří si myslí, že vozíčkáři nemohou
sexuálně žít. A možná i tato nevědomost někdy vede k tomu, že s takovým
mužem nějaká žena raději ani nenaváže hlubší vztah – „on je fajn, ale mně
by to chybělo“ - tak nějak to mám na mysli. Také jsem se s tím setkal. A samozřejmě nejlepší by asi bylo – ne teda hned při prvním setkání, ale
co nejdřív – říct potenciální partnerce, jak to s tím sexem vlastně je.
@Skipano
