Jmenuji se Dana, ale říká se mi Danuš. Je mi 15. Od svých devíti
let žiju v Praze (předtím v Súdánu). Moje maminka je napůl Češka a napůl
Súdánka a můj taťka je ze Súdánu. Končím základku a po ní bych chtěla
studovat teologii nebo sociální
činnosti.
Jsem muslimka. Víra mi dává lajnu v životě, které se můžu držet.
Reakce okolí? Skoro
každý den se mi stane, že si na
mě někdo ukáže nebo mi zanadává a fakt to není nic příjemnýho a
nechápu,
co z toho ten dotyčný má, že na mě zařve na ulici, že jsem terorista.
Hodně lidí se mě ptá, proč nosím hidžáb, když se teď děje ve světě to, co se
děje, tak jim vždycky odpovídám, že kdyby někdo někde spáchal atentát
a byl to křesťan, jestli by přestali nosit křížek na krku.
Ve škole se po počáteční nedůvěře na mě začaly valit otázky od spolužáků i od učitelů a teď máme skvělý kolektiv. Nejdřív jsem byla jediná muslimka, ale teď je nás pět a z toho čtyři v
šátku a myslím, že nikdo nemá problém.
Pozitivní reakce od pár lidí mám, že jsou rádi, že mě poznali, a že se o islámu dozvěděli přímo ode mne, protože je to něco úplně jiného, než co slyší z médií.
@bilejcernousek
@bilejcernousek
