,,Co by? Je to kamarád."
,,Aha, aha. Noo a ten je asi fajn, ne? Jako že s Tebou chodí takhle běhat. A taky jsem koukala, že má rád zvířata, viď? To asi bude mít rád i děti, co?" možná bych se mohla ještě chvíli bavit touhle záplavou připomínek ze strany své kamarádky, ale šance pro tu mrchu, co ve mně pospává, dneska určitě ještě přijde... ,,No to doufám. Za tři měsíce se mu totiž narodí syn." ............................... ,,Jo. Tak to jo. Budeme pít bílé nebo červené?"
Vlastně jsem zjistila, že není den nebo situace, co by se nedala otočit v téma "Já a moji muži". Při otázce, jestli nechce jít někdo do kina, se dozvím, že kdybych nebyla na ty (chudáky) chlapy taková, měla bych s kým chodit na filmy. Když běžím vyvenčit psa, je mi připomenuto, že kdybych dala někomu šanci, měl by mi teď toho psa kdo venčit... No jo. Jasně. Já tu řeším nějaký sympatie a osobní prostor a celý je to v popcornu a granulích. Svět je hned hezčí, jdu se vdávat!
Když vám někdo neustále nutí čokoládu, přestanete na ni mít chuť. A to platí o všem (kromě vína a prosecca samozřejmě). Takže ten neustálý přísun vět "Někoho pro tebe mám! Je hodnej a hlavně nezadanej!" začnete časem ignorovat. Vlastně po chvíli přestávám chápat, proč mi kamarádka pořád vypráví o svém bratrovi, proč se mi sousedka snaží vysvětlit, že ta nová pozice, kterou její syn získal v tom známém korporátu, je tak prestižní nebo proč mi spolužačka ukazuje fotky jejího kolegy - v plavkách?! Gratuluji všem lidem ve svém okolí k jejich úžasným bratrům/synům/kamarádům/kolegům/všemu, co má penis a nemá přítelkyni…
Zajímalo by mě, jestli mé fotky a pracovní úspěchy moji kolegové/kamarádky/sourozenci/rodiče předhazují většině nezadané mužské populace. Ale to se asi nedozvím. A vlastně je mi to jedno. Svět patří těm, co se neposerou. A já se neposeru z faktu, že 30 není 20 a ve dvou se to lépe táhne. Lépe se to táhne, když tahají oba stejným směrem a já už si ten směr chci nějak určit sama a až se časem někdo připojí, možná mi to chvíli ani nedojde a možná budu právě já ta, co bude nejvíc překvapená. Každopádně díky času trávenému mimo partnerství jsem se naučila žít s člověkem, který mě bude provázet celý život - sama se sebou! A musím uznat, že když zvládám tohle, tak už asi všechno. Takže dolévám skleničku a "na zdraví" všem zadaným i žádaným!
@BlondataBehna
