Miluju ten pocit. Přichází opakovaně a nečekaně a zaplaví vás jako moře, obklopí jako vůně, pohltí jako písek nohy na pláži. Bezpodmínečná láska k vlastnímu dítěti.
Čím v životě budu, jsem až tak neřešila. Věděla jsem ale jasně, že budu mít rodinu, děti, to jsem vždy považovala za podstatné. Vzali jsme to s mužem zodpovědně. Když jsme spolu byli už dost dlouho a věděli jistě, že je „to“ ono, vzali jsme se, zajistili si slušné bydlení, a rozhodli se představy realizovat.
První potrat a následnou operaci jsem prořvala. Jiné slovo můj tehdejší stav popsat nedokáže. Vzpomínám si na odsuzující pohled sestry, která mě vezla na sál. Zase nějaká hysterka, která neumí ty naše ženské danosti prožívat, jak se má, pěkně zamknuté v sobě, potichu trpět a neotravovat tím okolí. Podruhé byla bolest stejná, jen už jsem si připadala otupělejší.
Pak přišla genetika a zjištění, v čem je na mé straně asi problém. Musím podotknout, že jsme měli štěstí, spousta lidí se dozví, že prostě žádná překážka neexistuje, a stejně kýžený výsledek nepřichází a nepřijde. Genetička nás od umělého oplodnění odrazovala, bylo asi proti její víře. Jiný lékař ale konstatoval, že při mých dalších komplikacích zvyšuje každé další čištění po neúspěchu šanci, že mi tu dělohu prostě protrhnou. Možnost vyšetřit embryo ještě před vložením navíc ušetří vznikající další generaci dědičné zátěže.
A tak jsme do toho šli. Nebudu lhát, nebyl to lehký proces. Navzdory možnostem dnešní medicíny přišly další nepovedené pokusy a potraty. Dny, kdy se člověk omámený hormony, cítí jen jako stín sebe sama. Není schopný řešit cokoliv jiného, nemá pro nic dalšího volnou myšlenkovou kapacitu. Nějaká kariéra a tak, pche. Dobré rady všech kolem – tak na to prostě nemyslete… Jako by se to dalo. Potupná kabinka pro muže, která sama o sobě není tak hrozná, jako nemožnost pomoci milované osobě. A na mé straně opakovaný pocit totálního selhání a závist vůči těm „šťastnějším“. Společná neskutečná bolest, znovu a znovu a znovu.
Ale potom se to stalo. Nejdřív pozitivní test, pak monitor s blikajícím srdíčkem, růst nového života uvnitř, tolik nového, nepoznaného a krásného. A hrdost na sebe, na nás, na něj. Zvládli jsme to - spolu. A chceme ten zázrak zažít znovu. Držte nám palce.
N.
