Celé to začalo, když kamarádka Eliška přišla kulturně obohacena z
přednášky o historickém písemnictví a s edukativním zápalem v očích se
nás ptala, jestli víme, co je to fraktura.
„Jasně, to je túra ve fraku,“ vypálil jsem okamžitě a seriózní osvěta o
novogotických písmech v ten moment vzala za své (promiň, Eli). Zato jsme
ihned začali se vší vážností rozvíjet detaily lehce absurdní akce,
které už zůstalo jméno Fraktúra a která se ukázala být až překvapivě
životaschopná.
Přestože úvodní ročník byl zrušen v den odjezdu kvůli nepříznivému
počasí, napřesrok už skupinka nadšenců ve fracích, dlouhých šatech,
žaketech a dalších pro pochody poněkud nepraktických oděvech úspěšně
zdolala Lysou horu a v dalších ročnících pak Pustevny a Radhošť, Svatý
Hostýn a Kohútku.
Všechno to byly tuze povedené výšlapy, ale v posledních dvou letech se
nenápadně začínala vtírat myšlenka, jestli ten koncept trošku nevyčpěl.
Úvodní okouzlení a nadšení ze ztřeštěné slovní hříčky s opakováním
zvolna vyprchávalo a na poměrně časté dotazy kolemjdoucích, proč to
vlastně děláme, jsem si nedokázal uspokojivě odpovědět.
V dalším roce si tedy Fraktúra prošla jistou krizí identity, pátý ročník
se odložil na neurčito a celá akce se potácela na prahu klinické smrti.
Z té se jí podařilo dostat až loni na podzim pod vlivem jednoho silného
rozhovoru.
Rozhodl jsem se potenciál akce a pozornost okolí, kterou v uplynulých
letech vždy na trase pochodů spolehlivě budila, využít k podpoře těch,
pro které Fraktúra neznamená ani bláznivý pochod, ani potomka švabachu,
ale především a pouze zlomeninu.
Letošní ročník Fraktúry z Dolních Věstonic do Mikulova bude proto spojen
s podporou nadačního fondu Modrý hroch, který má s frakturami své
bohaté, ale spíše neblahé zkušenosti – věnuje se pomoci při léčbě
dětských úrazů, podpoře při následné hospitalizaci zraněných dětí a také
prevenci těchto úrazů.
Pokud budete mít čas a chuť, vydejte se s námi 3. června na Fraktúru a
kromě příjemného výletu můžete i podpořit dobrou věc.
@karlos_cerny
facebook.com/fraktura.cz/
